Všichni si pamatujeme, když jsme poprvé měli (nebo si mysleli, že máme) opravdu hodně peněz. Já to vidím úplně jasně. Byl jsem ve druhé třídě a měl jsem asi tak $100. Trávil jsem hodiny tím, že jsem přecházel mezi uličkama a uvažoval nad tím, co si za ně všechno koupím. Nakonec jsem se rozhodl pro 3 figurky G.I.Joe, 2 hry na Nintendo a zbrusu nový Super Soaker 50. Pak už jsem neměl nic. Po dvou týdnech se mi panenky omrzely, vypadaly stejně jako těch 20, které už jsem měl, brácha a já jsme si hry na Nintendu zahráli tolikrát, že už nás nebavily a můj Super Soaker 50 stál v porovnání se sousedovic Super Soakerem 100 za prd. Hrozně jsem si přál těch mých $100 utratit jinak. Byla to skvělá první role dospělosti a opravdového života. Tohle utrácení není u osmiletého kluka problém. U dospělého s peněžními závazky už to tak v pohodě není. Když utratíme všechny naše peníze za věci, které nepotřebujeme, tak musíme čelit mnohem větším problémům než jsou závistivé pohledy souseda. Čím jsme starší tím víc si uvědomujeme, že si musíme udělat priority, rozdělit peníze podle potřeby a ne žít od výplaty k výplatě. Uvědomujeme si, že … Přečtěte si více