Sepisuji pro vás třídílnou sérii o tom, jak si správně nastavit hodnoty a cíle, tak abych vám pomohl přijít na to PROČ chodíte do gymu a trénovat CO nejlépe.
Část 1: Proč trénuji.
“Proč trénuješ?”
Je mi jasné, že na tuhle otázku jste už také někdy museli odpovědět. Kamarádi, kteří pravidelně necvičí, se mě často ptají, proč trávím tolik času v tělocvičně.
Odpovědět na ni, ale není jednoduché. Přijít na tu pro mě správnou odpověď mi zabralo delší dobu. Existuje spousta klišé: „chci zhubnout“, „chci vypadat lépe“ nebo „chci si zlepšit kondičku.“ Všechny jsou svým způsobem správné, obzvlášť na začátku. Já si ale myslím, že abychom pocítili pozitivní dopad tréninku na náš život, tak musíme jít trochu hlouběji. Čím hlouběji se napojíme, tím více budeme při tréninku motivovaní. Což z tréninku rázem dělá celoživotní poslání.
Během roku jsem si uvědomil, co je pro mě opravdu důležité, což jsem přenesl i do svého tréninku. Došlo mi, že jsem trénoval z nesprávných důvodů. Způsob, kterým jsem trénoval, nebyl v souladu s pro mě důležitými osobními věcmi. Když jsem změnil způsob trénování, zaznamenal jsem pokrok i v osobním životě.
Chci se více rozepsat o tom, co jsem si uvědomil, proč trávím tolik času v tělocvičně, o pozitivním dopadu změn na můj osobní život a o tom, proč jsem to v minulosti měl nastavené blbě.
Jaké byly ty „špatné důvody?“
Na začátku každého tréninku jsem si kladl otázku: „Jak mi tohle pomůže zlepšit _______?“ Byl jsem posedlý těžšíma vahama s co největším počtem opakovaní a zkracování mých časů u benchmarkových WODů. Post „Mé tři největší CrossFitové chyby, a jak jsem se z nich ponaučil“ poukazuje na:
- zbytečný hon za výsledky
- přepálení tréninku
- přílišnou kombinaci cviků
Dělal jsem toho příliš, protože mi šlo o výsledky. Nikdy mě nenapadlo, jak můj život v gymu ovlivňuje ten mimo něj.
Nevím kdy, ale pomalu jsem začal pozorovat propojení mého života v gymu s tím mimo něj. Po táhlém 18 měsíčním zranění ramene a zad, jsem se přestal soustředit na výsledky. Uvědomil jsem si, co je pro mě v životě důležité a přizpůsobil jsem tomu svůj trénink. Když jsem znovuobjevil svou motivaci – a už se nehoním za dalším PR – mě trénink nikdy nebavil více a nepřinášel mi tolik dobrého.
Tady máte důvody, proč trénuji:
Abych byl zdravý a bez bolesti
Když jsem trénoval dvakrát denně (příliš), myslel jsem si, že jsem super fit. Na soutěžích se mi vedlo dobře a vyhrál jsem titul fittest během Open 2016. Bohužel jsem ale stále měl bolesti. Pravidelně jsem chodil na fyzio s ramenem a zády, chvíli cvičil s ohledem na zranění, a pak se na to zase vrhnul. Překousnout bolest pro mě byla hračka, hlavně když jsem pokořil nové PR. Zkrátka a dobře … byl jsem idiot.
Chci abyste všichni pochopili, že: ten kdo má bolesti, není víc fit něž ten, kdo je nemá. Ten člověk, který vedle vás zvedne o 40 kilo víc na deadlift a má o 3 minuty kratší čas u Diane, a pak si musí kvůli bolestem dát 2 dny bez tréninku není fit. Pokud ráno vylezete z postele bez bolestí, tak jste víc fit vy. Tenhle workout patří vám.
Kvalita mého života se odvíjí od toho, jestli bez bolestí zvládám být dobrým trenérem, přítelem, strejdou a kámošem, ne od PR zdvihů a rychlejší časů u benchmark WODů. Nemusím být v ničem nejlepší, musím být zdravý a vy taky. Což vede k dalšímu důvodu ….
Pro mou rodinu a přítelkyni
Je mou povinností být aktivní součástí života lidí, které miluji. Až do nedávna mi nebylo úplně jasné, že to jestli jsem zdravý a to jak se cítím ovlivňuje mé blízké. Baví mě sledovat pokroky mých blízkých a je baví sledovat ty mé.
Když vidím, jak si mí rodiče hrají s mými neteřemi a synovci, tak si čím dál tím víc uvědomuji, že jednoho dne se chci stejně věnovat svým dětem a vnoučatům. Nedávno jsem se přestěhoval ke své přítelkyni a naše mnohé diskuse na téma budoucnost, mě přesvědčili, že jsem se rozhodl správně.
Znám několik starších lidí, kteří jsou buď příliš „unfit“ nebo prodělali těžké zranění, které jim brání v tom, aby byli aktivní součástí životů svých blízkých a rozhodně nechci být jako oni.
Protože mě to hrozně baví
Fitness je mou vášní. Když netrénuju nebo necvičím, tak si o něm čtu, poslouchám podcasty, sleduju videa nebo se o něm baví s podobně smýšlejícími lidmi.
Netvrdím, že jsem nejšťastnější při workoutech (moje holka by to pravděpodobně neocenila), ale mám při nich nejčistěji v hlavě. Nestresuju se, nemusím platit žádné účty nebo oběhnout úřady, nic. Prostě jen cvičím. A to je úžasné.
Mám rád tu naši atmosféru a komunitu. Je pro mě skoro nemožné mít během trénovaní nebo při workoutu blbou náladu. Všichni jsou nadšení, smějou se, makají na sobě a podporují se. Navíc se většina mých kámošů v gymu i nachází. Každý den tak mám možnost být s lidmi, kteří mají pozitivní vliv na můj život. A to mě inspiruje.
Pro sebe
Musím být i trochu sobec. I když tohle může pro někoho být ten nejdůležitější bod. Pokud v sobě nenajdete touhu se hýbat, vypadat a cítit dobře, tak do gymu ani nedojdete.
Gym mi přináší spoustu osobních benefitů, ty fyzické: vypadám líp než dřív, jsem silnější, cítím se lépe a nemám bolesti; i ty ne-fyzické: po každém workoutu cítím pocit zadostiučinění, a jak už jsem i psal, tak si při něm vyčistím hlavu a zvedne se mi nálada.
Takže než zvolíte tu jednoduchou cestu k fitness, tu co obsahuje přetížení, překombinování a nevyhnutelně i zranění, zamyslete se, jaké jsou vaše opravdové cíle. A pak se na to vrhněte.